S ODSTUPEM ČASU...

Pozůstalí některých našich pacientů s námi zůstávají v kontaktu dlouhodobě, jako třeba paní Šárka s rodinou. My si toho velice vážíme, protože názor na naši péči s odstupem času je pro nás velice cenný a nás ujišťuje v tom, že svoji práci děláme dobře.
 

„Dobrý den,
píši s odstupem čtyř měsíců, ale bohužel to bylo všechno moc bolestné.

Chtěla bych moc poděkovat hospicové péči Antonínek, zvláště pak naší milé „osobní sestřičce“ Marušce, která se tak hezky a obětavě starala o naši maminku.
Když se maminčin stav zhoršil, nebylo to vůbec jednoduché, protože jsme měli celá rodina covid. A i přes to všechno, Maruška nebojácně navlékla ochranný oblek a pomáhala mamince v jejím posledním boji. Nám všem byla oporou a když naše maminka v pokojném spánku zemřela, hned přijela a společně s celou naší rodinou se za ni modlila.
Bylo to velmi smutné a bolestné, ale také velmi silné. Jsme velmi vděční, že naše maminka mohla zemřít doma, tam kde se narodila, obklopena svojí rodinou.
Všem v Antonínku vám děkujeme a přejeme hodně sil v tomto poslání.
Budu ráda, když se i další lidé rozhodnou pro vaši hospicovou pomoc a péči. Vždyť díky Antonínku nemusí být člověk ve svém umírání sám, bez svých blízkých.
Ještě jednou moc děkujeme za to, že jste.
 
Za celou rodinu dcera Šárka.“

TATÍNEK

Milí přátelé,
dnes jsme se v domácím prostředí rozloučili s naším milovaným tatínkem. Služba, kterou jste jemu i celé rodině poskytli, byla naprosto jedinečná a neocenitelná.
Děkujeme všem, kdo pomáhali, a děkujeme i za mimořádně lidský a empatický způsob, jakým jste nám pomohli.

DĚKUJI TI ANTONÍNKU - KRÁSNÉ PODĚKOVÁNÍ DCERY JEDNOHO Z NAŠICH PACIENTŮ...

Přemýšlela jsem dlouho o tom, zda dokážu napsat tyto řádky. Vím, že to dokážu hlavně kvůli těm lidem, kteří se ocitnou ve stejně těžké životní situaci jako já.
Ještě před pár měsíci jsem si nedovedla představit, že i já spolu se svou rodinou budu již brzy řešit tak citlivé téma jako je péče o velmi blízkého člověka, kterému již klasická medicína nemůže pomoci. Můj blízký se ocitl na cestě, kdy se již nedá vyléčit jeho vážná nemoc. Z úst lékařů jsme si vyslechli, že dále musíme vyhledat paliativní péči, kde nám pomůžou vše zvládnout.
Nastalo období smutku, slz, beznaděje, probdělých nocí…
A v tom přišla naděje, že lze i u nás v okrese Uherské Hradiště najít místo, kde na to vše nemusí být člověk sám. To místo se jmenuje Domácí hospic Antonínek. Natrvalo se mi vrylo do srdce. V období, kdy nevíte kudy kam, se najdou lidé, kteří Vás dokážou nasměrovat a podržet.
Mám kolem sebe milující rodinu a přátele. To je velmi důležité. Ale vím, že můj blízký, který se chystal na svou životní pouť potřeboval odbornou péči a zdravotnický dohled. Bylo pro nás velmi důležité, aby měl péči odbornou, která byla prosluněná lidskostí. Při první návštěvě, která trvala asi dvě hodiny se prolomily ledy. Myslím, že já i můj blízký jsme věděli, že spolu tuto cestu zvládneme. Od té chvíle k nám Antonínek přijížděl vždy dle potřeby. Vždy s láskou, pochopením, úsměvem, radou…. Jak nemoc postupovala byly návštěvy častější. Cítili jsme, jako by nás navštěvovali staří dobří známí. Já, rodina i náš milý jsme cítili oporu a sílu, že to vše zvládneme.
Bylo to těžké….nepopírám. Odchod milovaného člověka bolí…
Pro nás však bylo důležité, že za vše co pro nás náš milovaný udělal, jsme mu splnili jeho přání. Přání jediné, odejít doma, v kruhu rodiny. Vím, že bychom to my jako rodina a nezdravotníci sami nemohli zvládnout. Proto tímto děkuji a hluboce se skláním před všemi z Domácího hospice Antonínek. Lidskost, láska, pochopení, pokora, odbornost, otevřené srdce a ještě mnohem více nám bylo nabízeno bez omezení.
Já vím, že pro ty, které milujeme děláme různé věci, někdy však jen to, že jsme nablízku, vyjádří lásku ještě hlubší… Darujeme jim svou plnou přítomnost.
Nebojte se, zvládnete to jako já. Vždyť na to nemusíte být sami, máme Antonínek.